Skip to content

V dnešní době je stres všudypřítomný. Každý den jsme vystaveni situaci, která v nás spouští stres a náležitou odpověď na něj. Pokud však už je napětí a negativních emocí přespříliš a my se s nimi neumíme vypořádat, nastává v našem těle problém. A ten může přerůst až v syndrom vyhoření. 

Syndrom vyhoření pramení z klasické reakce na stres. Rozdíl je v tom, že zatímco někteří stres odbourají, dají tělu čas na regeneraci a odpočinek, jiní mají pocit, že mohou směle pokračovat v zajeté rutině a opomíjet jasné signály, které nám tělo dává. 

Příznaky vyhoření můžeme často vnímat jako příznaky například klasické únavy a syndrom vyhoření přehlížet. Patří mezi ně smutek, apatie, popudlivost, často se k nim připojí i fyzické projevy jako poruchy spánku, vyčerpání, vysoký krevní tlak a podobně. Trvat můžou několik měsíců i let.

Sandrom vyhoření

Jak se můžeme syndromu vyhoření vyhnout? 

Pozitivní psychologie přichází s 5 základními pilíři. Pokud je nebudeme ve svém životě opomíjet, stav vyhoření by u nás nastat neměl. „Těchto pět prvků, představuje permanentní, trvalé stavební kameny plně uspokojivého života,“ tvrdí psycholog Lukáš Langer.

Prvním pilířem jsou pozitivní emoce. Samozřejmě nelze očekávat, že náš život bude naplněn jen krásnými pocity a dobrou energií. Přesto bychom se vědomě měli snažit o pozitivní postoj k životu. Dobrý poměr pozitivních a negativních emocí vyjadřuje Losadův poměr, tedy 3:1. To znamená, že potřebujeme tři pozitivní myšlenky na jednu negativní. Což už tak nereálné není. 

Druhým pilířem je zaujetí, v angličtině pro něj je možná trochu více výstižný výraz „flow“. Do tohoto stavu se dostáváme ve chvíli, kdy je náš úkol lehce za hranicí naší komfortní zóny, ale zároveň víme, že je stále v dosahu našich možností, že jej zvládneme splnit. Náhle ztrácíme pojem o čase, plně se zaměříme pouze na onu činnost a vše ostatní přestává existovat. V mozku se tento stav projeví utlumením čelních laloků a zapojením všech ostatních částí. Díky „flow“ se nám silně zvyšuje míra kreativity. 

Dalším důležitým bodem, který bychom neměli v našem životě zanedbávat, jsou pozitivní vztahy. Opečovávat své blízké a opravdu si jich vážit. Zároveň ale poznat, kdy náš vztah s někým už není zdravý a pozitivní. Například, když už před schůzkou s danou osobou máme nepříjemný pocit, protože víme, že nás opět čeká rozhovor, ze kterého vyjdeme o něco víc nešťastní, než jsme byli před ním. Takové vztahy je potřeba utlumit, či je ukončit, protože nám, a pravděpodobně ani tomu druhému, nijak ku prospěchu nejsou. 

Smysluplnost je dalším pilířem k dosažení duševní pohody. Je důležité vidět smysl v tom, co děláme. A když jej ztrácíme, zkusit jej znovu aktivně hledat. A jestliže jsme svůj smysl ztratili a nevíme, jak jej zase do našeho života zařadit, pomáhá uvědomit si, co jsme rádi dělali jako děti. A pokud naše práce nic z toho ani náznakem nepřipomíná, možná se potřebujeme ohlédnout někde jinde. Nebo nám bude stačit zařadit zajímavý koníček do našeho volného času. Tak jako tak je pravděpodobně čas na změnu. 

Konečně poslední, pátý pilíř, je úspěšný výkon. Název mluví sám za sebe, zkrátka potřebujeme mít pocit, že se nám daří, že jsme úspěšní v tom, co děláme. Ať už je to v práci či v osobním životě. Jak? Zaměřme se na to, co se nám povedlo, místo toho, abychom si dokola opakovali, co jsme udělali špatně.

Když se ve svém životě soustředíme na těchto 5 oblastí, syndrom vyhoření by se nám měl vyhnout obloukem. Musíme být k sobě ale také upřímní a opravdu hledat, kde máme rezervy. A i když dosáhneme harmonie všech pěti pilířů, je třeba aktivně se starat o to, aby i nadále zůstávaly v rovnováze. 

autor: Monika Sekal, inspirováno přednáškou psychologa Lukáše Langera zaměřenou na Well-Being. 

Scroll To Top